3. září 2016 – poslední letošní vernisáž

Zámecká sezóna 2016, i přes blížící se konec léta, zdaleka nekončí. Sotva byl zámek uklizen po úspěšné noční prohlídce, kterou v sobotu 20. srpna zhlédlo přes 1 500 návštěvníků všech věkových kategorií, kastelán Jaroslav Hrubý už připravuje další zajímavou kulturní aktivitu na sobotu 3. září 2016, kdy v 18 hodin zahájí paní Miluše Kaletová vernisáž obrazů Antonína Kříže, Milana Jíchy a Lubomíra Gregora, fotografií Jany Kadlíkové a Pavly Vlachové a své místo ve výstavních prostorách linhartovského zámku budou mít tradičně i obrazy polských výtvarníků.
 


Milovníci umění budou mít možnost se seznámit s pracemi jak renomovaných autorů, tak i autorů méně známých, jejich předností však je blízký vztah k Městu Albrechticím a našemu regionu.
 

Obraz od Antonína Kříže...

První jmenovaný, Antonín Kříž, sám sebe označuje jako malíře a atleta-kladiváře. Narodil se 30. listopadu 1949 v Náchodě, který byl vždy domovem výtvarných umělců. Akademických i autodidaktů. Malířský svět mu ukázal jeho otec, jenž byl vášnivým bibliofilem a malířem samoukem. Inspirovala jej také díla zhlédnutá v západoevropských uměleckých galeriích, jež mohl navštívit při častých výjezdech jako velmi úspěšný reprezentant Československa v atletice, především v hodu kladivem. Velmi jej také ovlivnila návštěva kostela v Senetářově, kde byla instalována Křížová cesta – čtrnáct zastavení od malíře Mikoláše Medka. Maluje svůj vlastní svět na základě vnitřních pocitů, kde se prolíná minulost s přítomností. Postavy na jeho obrazech jsou z dávné minulosti i ze současnosti. Největší radost má Antonín Kříž, když se před jeho obrazy zastaví lidé, třeba i neznalí uměleckých směrů, a obrazy se jim líbí. Protože pak ví, že jeho práce nebyla marná...
 

Foto Karel Knapp - obrazy jsou již na svém místě...


Milan Jícha
se narodil v roce 1953. Jeho malířská tvorba vychází z umění 20. století, období postmodernismu. Obrazy jsou výrazem autorova osobitého pojetí a tvůrčího cítění, které se mění a malíři dává neustále poznat nové světy malby, nové techniky a nové a nové vidění skutečnosti. Realita je pro Jíchu základem, ale malíř tuto realitu silně prožívá a zachycuje silně abstraktně expresionistickým výrazem, jenž mu umožňuje malířský rozmach barev, tvarů a kompozici obrazu. Milan Jícha je umělec vystavující na mnoha výstavách nejen u nás, ale i v cizině (Polsko, Itálie, Španělsko, Afrika, Austrálie, USA). Je zároveň také uměleckým štukatérem, jenž pracoval na významných historických stavbách. Představuje generaci malířů tvořících v pojetí abstraktního expresionismu, který nám v současnosti v mnoha uměleckých výrazech tlumočí dobu a život člověka.

(zkrácený text od Bohumíra Španiela)

.

Foto Karel Knapp - obrazy už čekají ve výstavní síni na vernisáž...


Třetím z vystavující ch malířů je Lubomír Gregor. Představuje se se skromnou výpovědí o okouzlení domovem. Je to autor, jemuž se v jeho výtvarném snažení stala osudem námětová oblast Náchodska a jeho okolí. Léta kreslí a maluje přírodu, i bohužel neúprosně zanikající tvář okolních vesnic. Je to poslední vyznavač svého blízkého venkova. S pokorou, nikoliv však samouka, chápe se svých námětů, poučen slavnou českou krajinomalbou – Kosárkem přes romantiky i impresionisty Kavána, Slavíčka i Antonína Hudečka. Jeho přesvědčivé kresby, a také oleje, dokládají obsahu poučení mistrů, ale Lubomír Gregor jde si sám svou vlastní cestou (výňatek z textu Ladislava Hartmana, Náchodské noviny, 1999)
 

Foto Pavla Vlachová


Nejen fotografka Pavla Vlachová se narodila 31. října 1974 ve Vsetíně do prosluněné krajiny, kde je pásmo hor, údolí lesů a vonných pasek, ale také radosti a dobrých lidí. To předurčilo její lásku ke krásám přírody a k tomu, že ve volných chvílích fotografuje tyto boží dary. Aby si je pak uchovala jako vzpomínky na neopakovatelné chvíle, které jsou obyčejně krásné a přitom pokaždé neobyčejně jinak nádherné.
 

Ilustrační foto Karel Knapp...

Nadšená fotografka Jana Kadlíková – jak sama uvádí, nedokáže přesně říct, kdy se k „k malování světlem“ dostala. Vše přišlo nějak samovolně, časem. Počátek vážnější práce začal v roce 2013, kdy si pořídila první zrcadlovku a od té doby jí přirostla k ruce. Své začátky často konzultovala s neteří Lenkou, jež jí pomohla, jak se dívat na svět trochu jinýma očima. Fotí vše, co se jí líbí, co ji nějakým způsobem zaujme, co ji osloví. Mnohdy se jedná o obyčejné věci, které má stále na očích. Někdy ale stačí odraz zapadajícího slunce nebo odlesky ranní rosy a už je vše jinak...