Kritiky

J. Kutálek je velký optimista, je pln humoru a rád si zažertuje s materiálem i lidmi… vyrostl z osobitého realistického pojetí, které je na hony vzdáleno naturalismu a které ukazuje hlavní charakteristické rysy zpodobněných osob a věcí. Jako keramik má s barvou mnohem více co činit než obyčejný sochař. Protože pracuje výhradně s polevami.. má čistou škálu, která se časem ještě vyjasňuje a ztrácí primitivní drsnost. Různé skutečné i pohádkové  osobnosti jako například mořské panny jsou neromantické a vždy okořeněny lehkým humorem.

Naděžda Melniková – Papoušková 1951
 
… Dýchne na tebe kouzlo dávných let, tureckého medu a cvičeného papouška, střelnic s hrůznými výjevy, kde tygři přepadají statečné lovce. Hrací skříň, Možná že stávala vedle kolotoče. Někdo má štěstí, že neztratí oči ani jako dospělý. Oči, které vidí krásu a dokáží ji vyslovit. K těm šťastlivcům patří i ten pán, co má na hlavě baret a v tváři úsměv a na zdi kolem sebe víly a bludičky. Pak ať někdo řekne: hlína!
Miroslav Ivanov 1964
 
Je básníkem nejen svým viděním, ale má i neobyčejný cit pro slovo. Jen si dobře povšimněte názvů jeho prací. Jsou to pojmenování plná slovního humoru, často mají svůj rovnocenný význam jako tvar. Trefnost, zkratkovitost, barevnost slovního vyjádření… by se daly vyjádřit biblickým: a slovo tělem učiněno bylo…
Inspirační zdroj jeho tématických oblastí je v lidové fantastice, která si zpodobuje a zlidšťuje tajemství přírody a nechce nic jiného než tvořit předobrazy lidských charakterů. Kutálek má vzácný dar humoru, který je léčivý a životodárný. Je jedním z míla, kdo dovede rozesmát, je dnešní, optimistický, potřebný. Není to braní kdesi dávno géniem lidu vytvořených modelů. Kutálek si svůj pohádkový svět vytvořil sám.
Jan Pilař 1974
 
Dokonale ovládané řemeslo, bezpečná znalost keramických procesů, neomylný odhad jejich výsledků, jistota výrazu – to vše poskytuje plnou svobodu jeho fantazii. Jenom proto může občas  prohlásit, že vlastně nepracuje, že si hraje…
Ale sotva by se s lidmi mohl dělit o tolik darů, potěšujících srdce i ducha, kdyby je nepředcházela neúnavná, až fanatická dělnost, jíž uskutečňuje své tvůrčí poslání. „ Já si myslím, že umění pro dobrou životní pohodu lidé potřebují. A dělat to, co lidé potřebují – třeba i v této formě – je způsob angažovanosti“, formuluje skromnými slovy smysl své tvorby.
„Umění pro dobrou životní pohodu“ jako tvůrčí program nemůže vyplývat ze sebestylizace, ale z dané psychofyzické substance osobnosti, z optimistické životní filozofie.
Jan Spurný 1985
 
Jan Kutálek byl keramikem mezi sochaři a sochařem mezi keramiky. Mnozí si s ním nevěděli rady… Měl vyhraněné zásady. Věděl. Že jsou větší hodnoty než sláva, peníze a pocty. Právě proto mohl být a byl šťastný. Jeho štěstím bylo dělat co miloval, co suverénně uměl a o čem věděl, že  to lidem prospívá. Po celý život plodně hledal. Tím nejcennějším, co pro sebe našel a co vložil do tvorby, bylo nepředstírané štěstí. Byl to humor, vyrovnaný klid a optimismus, který rozdával i s receptem na štěstí každému, kdo mu porozuměl. Měl nesmírně rád lidi. A to všechno vtěloval do svých prací. Dával do nich své srdce, kousek po kousku, až mu z něho pro jeho vlastní žití už nezůstalo nic…
Keramika má podivuhodnou vlastnost: ze všech umění může nejdéle přežít svého tvůrce. Kutálkova figurální keramika pod střechami stovek  domů u nás i ve světě se stala součástí poselství našeho věku příštím tisíciletím. Vydá o nás až skoro nezaslouženě lichotivé umělecké svědectví, plné osobitosti a přívětivého, úsměvného lidství.
Milan Krejčí , 1987
 
Napište nám názor