Rytířský sál se restauruje

Klenutá místnost v přízemí linhartovského zámku, sloužící v minulosti jako rytířský salónek, je zdobená dekorativní výmalbou z konce 19. století. Malba byla vytvořena kombinovanou technikou vápenného secca (klenba) a klihové tempery (svislé stěny).

Restaurátor Filip Menzel

Plochy klenby jsou světle modré s šupinovitým rastrem, lunety sytě červené s propletenými pásky ve tvaru kosočtverců, v jejichž středech jsou šablonovou technikou malovaní dráčci s šípy. Podkladem je vápenná omítka, natažená spolu s profilovanými žebry na starší, renesanční hlazené omítce.

Chvíle odpočinku s kastelánem Jaroslavem Hrubým…

Výzdoba se dochovala v torzálním stavu, zhruba polovina plochy zcela chybí. Je silně poškozená cementovým postřikem, prachovým depozitem, proplavováním nečistot z rubu klenby. Barevná vrstva se šupinkovitě nadzvedává od podkladu, objevují se dutiny způsobené oddělením omítkové vrstvy od zdiva.

Lokálně je malba poničená rytými graffiti. Restaurování v první etapě spočívá v základním ošetření maleb i štuků. Jejich povrch je v těchto dnech mechanicky čištěn, barevná vrstva stabilizována fixáží a přilepením zpět k podkladu.

V soklových partiích je lokálně odstraňována silně zavlhlá a degradovaná omítka, která není soudržná se starším omítkovým souvrstvím z dob středověké stavební fáze. V příštích letech by měly následovat další postupy (tmelení, barevné retuše a rekonstrukce maleb i štuků) v plném rozsahu dle schváleného restaurátorského záměru.

Foto-video Karel Knapp, text Filip Menzel

Tags: