Vernisáž Karel Stuchlík, Magdaléna Bezděčíková a polští autoři

  • Home
  • Akce na zámku
  • Vernisáž Karel Stuchlík, Magdaléna Bezděčíková a polští autoři

Věnovat čas vytvoření přehledu o tom, kolik akcí se na zámku od jeho slavnostního otevření pro veřejnost uskutečnilo, by asi nemělo význam. Zřejmě stačí uvést, že jich bylo nespočet a co je ještě důležitější, že zámek, jako objekt určený po II. světové válce k odpisu, nakonec přežil a stal se součástí historického odkazu minulosti pro současnost i budoucnost našeho regionu.

Stal se místem setkávání, konání velkého množství kulturních a společenských akcí. Zvlášť chvályhodné je, že se tak děje i v době okurkové sezóny, kdy si většina lidí užívá letní pohody někde u vody a v přírodě.

V pořadí druhou prázdninovou vernisáží na linhartovském zámku byla v sobotu 3. srpna zahájena výstava fotografií od Karla Stuchlíka z Opavy a polských autorů Daniela Bidiuka, Moniky Ekiert Jezusek, Izabely Urbaniak, Joanny Rogala, Kamily Rosińske a Marty Śliwak. K představeným dílům patřily i obrazy mladé krnovské autorky Magdalény Bezděčíkové.

Jak uvádí sám o sobě autor pan Karel Stuchlík, mottem jeho fotografických aktivit  jsou dvě věci na světě, které dokážou zastavit okamžik – lidská paměť a fotografie. Pravda, to první není nejspolehlivější. Jistotou pro budoucnost historie je ale ta setina sekundy na snímku. Připomene nám okamžiky dávno či nedávno minulé. Vrátí nás na místa, jež se nám vryla do paměti. Umožní nám setkání s lidmi, s nimiž se už třeba na tomto světě nepotkáme. Vzpomínku vyvolá i u těch, kteří sice nezmáčkli spoušť fotoaparátu, ale také jim fotka může připomenout místa více či méně známá či chvilku nezapomenutelného prožitku.

„Každý máme své vidění světa a života okolo nás. Budu rád, když se na chvíli naladíme na stejnou notu. Třeba i vám vystavené fotografie připomenou nezapomenutelný zážitek, nádheru slovenského folklorního fenoménu, sportovní moment či něco jiného hezkého, co jste prožili!“ Jak v závěru průvodního slova k tvorbě pana Karla Stuchlíka citovala z jeho myšlenek paní Miluše Kaletová, která slovem vernisáží provázela.

Vyhraněný postoj k přírodě, její energii a čistotě, k tomu, jak je úžasně rozmanitá, barevná a otevřená pro všechny a jak v ní dokáže člověk opustit myšlenky, které v sobě mít nechce a naopak jiné zase načerpat má Magdaléna Bezděčíková. Ráda se v ní na chvíli ztrácí a třeba jen sedí, kouká a přemýšlí.

 

Má ráda stromy, jezera, pohledy na hory, ale doslova zbožňuje moře, u něhož by chtěla žít. Dívat se na hranici, kde se horizont mořské hladiny míchá s nebem, to je obraz, který by ji nikdy neomrzel. To vše pro ni představuje v malbě inspiraci, a jak dále uvádí, tedy i motivy.

Proto také nejraději pracuje s akvarelem. Práce s ním jí umožňuje dosáhnout jakýchsi mlžných oparů, abstraktnějšího vyjádření, zachycení něčeho, v čem každý může vnímat něco jiného.

Zaslouženou pozornost všech přítomných vzbudily také fotografie polských autorů. Kurátorkou výstavy je paní Kamila Rosińska.

Jak uvedl v závěrečném slově kastelán Jaroslav Hrubý: „Jsem rád, že se zámek v Linhartovech dostává čím dál tím víc do povědomí lidí nejen v našem regionu, ale i v České republice. Svědčí o tom právě skutečnost, že u nás tentokrát vystavují své umění polští přátelé z 300 km vzdálené Lodže. Jejich zástupce jsme také rádi přivítali na vernisáži.

Foto a text Karel Knapp (podrobně citováno z podkladů K. Stuchlíka a M. Bezděčíkové)

Tags: